Kovbojův nářek
Když v Laredu tenkrát jsem ulicí bloudil,
když v Laredu tenkrát jsem poprvé byl,
já kovboje zahlíd, byl přikrytej plátnem,
tím heboučkým plátnem, co studí jak jíl.
Ať píšťaly kvílí a bubny v tu chvíli,
ať zadrnčí v pohřebním průvodu mým,
tam v údolí u nás mě přikryjte hlínou,
jsem mladičkej kovboj a chybil jsem vím
Šest hazardních hráčů ať vezmou mou rakev,
šest kovbojů zazpívá nad hrobem mým,
a vemte mě na hřbitov, zahažte hlínou,
jsem kovboj a hodně jsem chybil já vím.
Šest veselejch kovbojů ponese rakev,
šest nejhezčích dívek mě doprovodí,
a kytici růží mě na rakev dejte,
ať hroudy tak prudce mě neuhodí.